Vladimír Elsner (1919 – 2014)
Vladimír Elsner se narodil 24. listopadu 1919 v Břeclavi. Krajina na soutoku Moravy a Dyje, s níž se důvěrně seznámil během dětských let, jej nepochybně ovlivnila na celý život. Nepochybně již na těch klukovských výpravách do lužních lesů a k řece se utvářel jeho hluboký vztah k přírodě.
Po ukončení základní školy absolvoval v letech 1934-37 kupeckou školu v Břeclavi a vyučil se v oboru knihkupec. Poté vykonával různé dělnické profese. Do jeho života výrazně zasáhla II. Světová válka. Jeho ročník byl totálně nasazen na práci v Německu, kterou vykonával v období 1942-45 v městečku Lehrte nedaleko Hannoveru. Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. V tomto případě by tím přínosem mohla být skvělá znalost němčiny, se kterou se vrátil domů.
Od roku 1945 do roku 1958 zastával různé pozice u ČSD (Československé dráhy). Postupně působil v Třebíči, Střelicích a Břeclavi. Volný čas nejraději trávil v přírodě a vážně se začal zabývat především ornitologii. Seznámil se s řadou ornitologů, kteří v regionu působili (např. Z. Kux, K. Hudec, S. Svoboda), a začal s nimi spolupracovat. V letech 1956-57 absolvoval v Moravském muzeu v Brně odborný preparátorský kurz zakončený závěrečnou zkouškou. Během tohoto kurzu se naučil zhotovovat preparáty živočichů, součástí výuky byly i sběrné exkurze do terénu.
Dovolím si teď volně citovat jeho slova, když vzpomínal na dobu krátce před tím, než radikálně změnil zaměstnání a v roce 1958 nastoupil jako preparátor do Muzea myslivosti v Lednici: „To jsem takhle jednou byl zase na návštěvě na zoologickém oddělení v Moravském muzeu a tam panoval veliký rozruch. Nemohli najít jednoho vycpaného brkoslava. Panebože, říkal jsem si pro sebe, jejich starosti bych chtěl teda mít. Já se v práci nervuju, aby se mi nesrazily vlaky, a tady naříkají, že nemůžou najít jednoho vycpaného ptáka!“
V Lednici nezůstal dlouho, ovšem muzejnímu prostředí již zůstal věrný. Jako preparátor přišel 1. srpna 1959 do tehdejšího Krajského vlastivědného ústavu v Gottwaldově a v této instituci, která během doby jeho působení několikrát změnila jméno, než se její název ustálil na stávajícím Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pracoval až do konce roku 1999. Vladimír Elsner v tomto muzeu strávil plných 40 let. Ačkoliv si již od roku 1987 mohl užívat zasloužené penze, dál zde pracoval až do své osmdesátky.
Vedle ornitologie se již v 50. letech začal věnovat i entomologii. Založil si sbírku motýlů a jako většina začátečníků sbíral především denní motýly. S přibývajícími zkušenostmi a znalostmi se zaměřil na studium tzv. mikrolepidopter, drobných motýlků, kteří pro svoji titěrnost a z ní plynoucí nesnáze při preparaci a zejména pak při determinaci zůstávají na okraji zájmu většiny sběratelů. Postupem času se v tomto oboru vypracoval na našeho předního znalce. Publikoval četné nálezy nových druhů pro území Československa, České republiky, Slovenska a Moravy. Velkou pozornost v odborných kruzích vzbudil jeho nález drobného motýlka Tebenna chingana, kterého v roce 1993 zjistil v Bílých Karpatech. Tento druh byl předtím znám pouze ze střední Asie, a tudíž uvedený nález rozšířil počet známých motýlů v Evropě.
Muzeum ve Zlíně s příchodem Vladimíra Elsnera tedy vlastně získalo hned dva odborníky – preparátora a zároveň entomologa v jedné osobě. Zaměřme se teď na první profesi. Hned jeden z prvních úkolů, který na novém pracovišti dostal, vyžadoval výkon vskutku heroický. Nebylo to nic menšího, než vypreparovat kostru slona indického, který právě uhynul v ZOO. Málokdo si umí představit, co to v podmínkách, které měl tenkrát k dispozici, obnášelo. Stačí uvést, že maceraci velkých částí těla prováděl v plechových sudech na břehu potoka a pracovní oděv byl po této činnosti už nepoužitelný. Do konce roku 1959 kromě toho ještě stačil zhotovit 101 vycpanin různých zvířat, především ptáků. Z evidence o sbírkových předmětech lze zjistit, že V. Elsner během své muzejní kariéry zhotovil 2 preparáty ryb, 10 preparátů obojživelníků, 4 preparáty plazů, 1085 preparátů ptáků a 308 preparátů savců. Většinu z nich vytvořil v období 1959-87, pak se věnoval především entomologii. Jeho přičiněním se muzejní sbírky rozrostly o více jak 30 tisíc exemplářů motýlů, které sám nasbíral, vypreparoval a v naprosté většině i determinoval. Díky svým kontaktům na další entomology pak zajistil pro muzeum nákup dalších hodnotných sbírek motýlů (např. sbírky od M. Valenty a Š. Sedi).
Ochotně poskytoval rady začínajícím preparátorům i mladým entomologům zajímajícím se o motýly. Také údaje, které získal během dlouhodobých faunistických průzkumů, nezištně poskytoval kolegům k publikaci. V dnešní době, kdy si každý specialista svoje data žárlivě střeží, je to věc takřka nevídaná.
Měl jsem možnost s panem Elsnerem strávit více jak deset let na přírodovědném oddělení. Rád jsem poslouchal jeho vyprávění z entomologických výprav na Slovensko a na jižní Moravu, které podnikal se svojí manželkou. Jejich cesty nebyly zaměřené jenom na sběr motýlů. Jistě, o motýly šlo především, ale oba dva vnímali tyto cesty v širším kontextu a dokázali se svoje zážitky barvitě podělit. Vždy jsem se těšil na jejich povídání po víkendu nebo po dovolené. Dozvěděl jsem se, nejenom jací motýli a v jakém množství přilétali na světlo, co zajímavého tam rostlo a jaké bylo počasí, ale takřka jsem vnímal tetelící se vzduch nad slanisky v okolí Tvrdošovců nebo šumění dubů v Malých Karpatech. A samozřejmě, nezapomenutelné jsou pro mne i naše společné cesty, které jsme jako muzejní přírodovědci podnikali dohromady.
Motýly sbíral především na jižní a jihovýchodní Moravě, ale shromáždil také bohatý materiál ze Slovenska. Výzkumné a sběrné výpravy podnikal vždy se svojí ženou, RNDr. Marií Elsnerovou, která pracovala také v muzeu jako botanička. Díky těmto cestám byl tedy zároveň obohacován i muzejní herbář. Souběžně s muzejní sbírkou vytvářel i vlastní kolekci motýlů a dlužno dodat, že obě sbírky budoval se stejnou péčí. Když už ke sklonku života věděl, že se aktivnímu sběru motýlů již nebude moci věnovat, učinili manželé Elsnerovi moudré rozhodnutí. Aby zbytečně nedublovali sbírky zlínského muzea, nabídli sbírku motýlů Moravskému zemskému muzeu v Brně. Jen ten, kdo sbíral hmyz, si dokáže představit, kolik úsilí, času i finančních prostředků si vyžádá vytvoření tak rozsáhlé sbírky, jako byla ta jeho. Nikdo by se nedivil, kdyby za ni požadoval částku se šesti ciframi, ovšem muzeum ji získalo darem.
Pan Elsner i ve vysokém věku vynikal bystrým úsudkem. I když tělo sláblo, duch byl stále čilý a jeho paměť byla záviděníhodná. V různých debatách během návštěv kolegů a přátel to byl často právě on, kdo první řekl jméno rostliny nebo živočicha, na kterého si společnost nemohla vzpomenout. S přibývajícími léty však přibývaly i neduhy. Degenerativní změny sítnice mu přivodily takřka úplnou ztrátu zraku. I tuto skutečnost pan Elsner přijal s pokorou jako přírodní zákonitost. Podle jeho slov však bylo stále se na co těšit – ať už se jednalo o víkendový pobyt na chalupě, poslouchání krásné hudby, návštěvu přátel, decinku dobrého vína, nebo prostě jenom na hezký den.
Během září roku 2014 se jeho zdravotní stav náhle zhoršil a musel být převezen do nemocnice. Všichni si přáli, aby ještě tento souboj s nemocí vyhrál a mohl se vrátit domů. Nepodařilo se, a i když se všichni jeho blízcí připravovali na možnou smutnou zprávu, přesto je zaskočila. Smrt vždy přichází nevhod. Vladimír Elsner zemřel v pátek 3. října 2014 ve věku nedožitých 95 let. Všichni, kdo měli příležitost jej alespoň trochu poznat, na něj rádi vzpomínají. Byl to nejenom znamenitý odborník a skvělý společník, ale především dobrý člověk.
Bibliografie:
Elsner V. 1960: Ornitologické pozorování na přehradách u Fryštáku. Zprávy Krajského vlastivědného ústavu v Gottvaldově, 1960(3): 64-65.
Elsner V. 1966: Výskyt osenice Euxoa birivia Den. et Schiff. na Gottwaldovsku. Zprávy Oblastního muzea jihovýchodní Moravy v Gottwaldově, 1966(1-2): 93.
Elsner V. & Titz A. 1976: Příspěvek k poznání fauny můrovitých Slovenska a Moravy (Lepidoptera, Noctuidae). Zprávy Českoslov. spol. entomol., 12(3): 77-83.
Elsner V. & Elsnerová M.1979: Příspěvek k faunistice Lepidopter Moravy a Slovenska (Lepidoptera, Noctuidae). Zprávy Českoslov. spol. entomol., 15(3): 91-96.
Elsner G. & Elsner V. 1985a: Faunistic records from Czechoslovakia. Acta Ent. Bohemoslov., 82: 395-397.
Elsner V. & Elsner G. 1985b: Nové a významné nálezy Mikrolepidopter (Lepidoptera) z ČSSR. Zbor. Slov. Nár. Múzea v Bratislave, Prír. Vedy, 1985: 123-143.
Elsner G. & Elsner V. 1986: Faunistic records from Czechoslovakia. Acta Ent. Bohemoslov., 86: 77.
Elsner V., Gottwald A. & Janovský M. 1991: Makadlenkovití (Oecophoridae, Lepidoptera) jihovýchodní Moravy. Zprávy Českoslov. spol. entomol., 27(2-4): 66-70.
Elsner V., Liška J. & Laštůvka Z. 1996: Faunistic records from the Czech republic – 42. Klapalekiana 32: 131-133.
Elsner V., Gottwald A., Janovský M. & Kopeček F. 1997: Motýli jihovýchodní Moravy, 4. díl. Supplementum 2, Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, 62 pp.
Elsner V., Gottwald A., Janovský M., Kopeček F., Laštůvka A., Marek J. & Dufek T. 1998: Motýli jihovýchodní Moravy, 5. díl. Supplementum 5, Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, 85 pp.
Laštůvka Z., Liška J., Vávra J., Elsner V., Laštůvka A., Marek J., Dufek T., Dvořák M., Kopeček F., Petrů M., Skyva J. & Vítek P.1994: Faunistic records from the Czech republic – 18. Klapalekiana 30:197-206.
Liška J., Laštůvka Z., Elsner G., Elsner V., Vávra J., Dufek T., Gregor F., Janovský M., Jaroš J., Laštůvka A., Marek J., Petrů M., Skyva J. & Šumpich J. 2000: Faunistic records from the Czech republic – 101. Klapalekiana 36: 161-169.
Starý J. & Elsner V. 1981: Fauna čeledi můrovitých parku Lešné u Gottwaldoca (Noctuidae, Lepidoptera). Olomouc, Krajské vlastivědné muzeum, 32 pp.
Zpracoval Dušan Trávníček